Historie Francie

První stopy po osídlení území dnešní Francie člověkem pocházejí již z doby před 1,8 miliony let, z této doby totiž pocházejí nejstarší archeologické nálezy. První důležitý rozvoj proběh na tomto území již v paleolitu. V 6. století před n. l. měla dnešní Francie již stálé obyvatele, kterými byli Keltové. Žili zde po nějakou dobu samostatně, postupně se ale stali součástí Římské říše, konkrétně se jednalo o římskou provincii pojmenovanou Galie. Později došlo k velkému stěhování národů, během kterého došlo k promísení zdejších stálých obyvatel s Germány. Ti se sem dostali po pádu Římské říše a vytvořili si vlastní samostatné státy. Jednalo se například o na jihu vzniklou Tolosánskou říši Vizigótů, na severu se objevila nová říše Franků. Navzdory tomu, že Římská říše padla, zůstala zdejším nejpoužívanějším jazykem latina.

Franská říše a další vývoj Francie

Na území dnešní Francie se dalo najít velké množství nejrůznějších kmenů, nejvýraznějším se ale nakonec stal kmen Franků. Tento kmen byl velmi silný a dokázal si podrobit všechny ostatní kmeny. Podle tohoto kmene nakonec dostala jméno celá země. Kromě Byzantské říše byla Franská říše jednou z nejmocnějších a nejstabilnějších zemí v období raného středověku. Rozvíjela se především v době, kdy jí vládl Karel Veliký. Franská říše se ale stejně jako Byzantská říše nakonec rozpadla, k jejímu pádu došlo v roce 843, západní část této země se pozvolna začala přeměňovat. Vznikla zde Francie, stát, jemuž nejprve vládli potomci panovníka Karla Velikého. V roce 987 ale došlo k velké změně a nástupu nové dynastie na trůn. Jednalo se o Kapetovce, kteří se na trůnu udrželi až do období francouzské republiky. Tato dynastie byla velmi rozvětvená, její součástí byl například rod Valois nebo rod Bourbonů. Ačkoliv královská tradice ve Francii nebyla původně tak výrazná a král neměl o tak moc pravomocí více než obyčejní šlechtici, postupně se královský úřad začal upevňovat. K tomu došlo za vlády dvou výrazných panovníků, kteří dokázali moc krále posílit, jednalo se o Filipa II. Augusta a Filipa IV. Sličného. Za vlády těchto králů se Francie slibně rozvíjela a postupem času se stala významnou velmocí. Posílení pozice Francie napomohlo také vítězné ukončení stoleté války, konfliktu mezi Francií a Anglií, který nakonec skončil úspěchem pro Francii.

Francie v 16. století

Francie, stejně jako všechny mocné státy, měla také velké množství nepřátel a konkurentů. Právě v 16. století byli nejvýznamnějším soupeřem Francouzů Habsburkové, kteří v té době ovládali Španělsko a Svatou říši římskou, tedy země, které s Francií sousedily. 16. století pro Francii znamenalo příchod renesance, která se naplno projevila za vlády Františka I., jehož královský dvůr se stal známým v celé Evropě. V druhé polovině 16. století se ale ve Francii změnily zejména náboženské poměry, docházelo zde ke konfliktům a náboženským válkám. Jejich vyvrcholením byla tzv. Bartolomějská noc, krvavý masakr, na který se dodnes vzpomíná s hrůzou. Po tomto děsivém období se situace ve Francii na nějakou dobu uklidnila. Francie se opět začala zdárně rozvíjet a došlo ke značnému hospodářskému rozmachu, zejména za vlády Ludvíka XIV. Na konci jeho vlády ale došlo ke komplikacím a propadu ekonomiky, která zapříčinila problémy v zemi. Nedlouho poté vypukla Velká francouzská revoluce, důležitý milník v dějinách Francie.

Francie v průběhu 18. a 19. století

V roce 1789 došlo k dobytí Bastily a tím začala Velká francouzská revoluce. Díky tomu došlo v roce 1792 k nastolení První francouzské republiky, systém stavovské společnosti byl nahrazen občanskou. Vrzy se vlády nad Francií ujal Napoleon Bonaparte a změnil zemi v císařství, přestože prvky republiky byly zachovány. V období 19. století Francie prošla mnoha revolucemi a musela čelit mnoha problémům. Tato doba ve francouzských dějinách znamenala mnoho občanských válek, došlo také k mnohým pokusům o převrat snažící se zpět nastolit monarchii či absolutismus.

20. století ve Francii

Francie stejně jako ostatní evropské státy prošla oběma světovými válkami. Druhá světová válka pro Francii znamenala vítězství, ale to stejně znamenalo pro Francii ztrátu významného mocenského postavení v Evropě. Když skončila druhá světová válka, byla ve Francii nastolena takzvaná Čtvrtá republika, v roce 1958 následovala Pátá republika, v jejím čele stanul generál Charles de Gaull. Po druhé světové válce došlo ke zlepšení vztahů mezi Francií a Německem a oba státy později navázaly spolupráci, která se snažila o integraci Evropy.

Náhodné fotky z vašich cest

Francie_80
Paříž_15
Marseille_11
Toulouse_4